První československá armádní Lehká potápěčská souprava PL-40
Publikace „První československá armádní Lehká potápěčská souprava PL-40“ je určena milovníkům potápění, ale především všem, kteří se zajímají o historii potápění. V první části je zaznamenána historie a vývoj potápěčské techniky pro Československou lidovou armádu (dále jen ČSLA).
Ženijní jednotky Československé lidové armády v poválečném období z počátku nedisponovaly žádnými potápěčskými prostředky. Ve své výbavě pro průzkum vodních toků měly pouze malá plavidla, olovnice a maskovaný suchý plovací oblek. S výrobou potápěčské techniky u nás tehdy zkušenosti nebyly a pro její vývoj neexistovaly žádné vývojářské kanceláře nebo specializované podniky, jak tomu bylo na Západě. A tak v roce 1953 volba tehdy padla na podnik v Chotěboři, v němž se vyráběly dýchací kyslíkové přístroje pro důlní záchranáře. Princip dýchací automatiky pro potápění byl v té době již známý.
Ovšem armáda dala podniku jasný pokyn, „urychleně“ během několika měsíců vyvinout a vyrobit potápěčský přístroj pro použití v ženijních jednotkách. Za tak krátkou dobu nebylo v silách pracovníků podniku vyvinout a vyrobit novou plicní automatiky a potažmo celý potápěčský přístroj. Proto jako vzor pracovníci podniku použili již vyrobenou francouzskou plicní automatiku CG45 (ve značce jsou začátečné písmena konstruktérů automatiky Cousteaua-Gagnana a rok schválení patentu 1945). Nyní šlo hlavně o to, aby bylo možno automatiku a celý přístroj v podmínkách naší strojírenské a surovinové základny vyrábět. Termín stanovený armádou byl skutečně dodržen a již za čtyři měsíce provedli chotěbořští potápěči tovární zkoušky přístroje PL-40 na Sečské přehradě. Zkoušky potvrdily, že dýchací přístroj funguje naprosto spolehlivě a je jej možno zařadit do výroby.
Druhá část je věnována všeobecným údajům a hlavním takticko-technickým datům lehké potápěčské soupravy. Ve třetí části jsou podrobně popsány jednotlivé části soupravy a hlavní opatření pro používání soupravy s bohatou obrazovou dokumentací. Do čtvrté části jsem zapracoval své zkušenosti z potápění v soupravě PL-40. Ve stručném závěru jsem uvedl ukončení používání potápěčské soupravy PL-40 zavedením nových souprav SP-20 a SP-20D.
Jednoznačně lze říci, že vývoj a výroba první plicní automatiky a potápěčského přístroje PL‑40 (PL‑401) pro potřeby ČSLA výraznou mírou přispěla k dalšímu zkvalitňování potápěčské techniky vyráběné u nás a rozvoji potápěčského sportu v kroužcích a klubech Svazarmu (Svaz pro spolupráci s armádou).
Lehkou potápěčskou soupravu PL-40 vlastním ve své sbírce historické potápěčské techniky. Potápěčský oblek je velmi zachovalý; řekl bych, že ani nebyl ve vodě, a také další součásti nezbytné pro vystrojení potápěče nebyly nikdy použité. Oba díly obleku jsem důkladně očistil, vnitřky dezinfikoval a rozhodl se oblek vyzkoušet pod vodou.
Do obleku mi nevnikla jediná kapka vody a zjistil jsem, že potápění v této legendární lehké soupravě bylo nejen bezpečné, ale i pro mne coby zkušeného potápěčského veterána představovalo velmi příjemnou zábavu.
Touto tenkou publikací chci přispět k zachování malého kusu historie potápěčské techniky vyráběné v ČSSR a její používání v Československé lidové armádě.
Bibliografie:
Šuráni, Dušan (2026) „První československá armádní Lehká potápěčská souprava PL-40“. Vydáno vlastním nákladem, 1. vydání; vytištěno Kopírování-reklama Pavel Dosoudil v Olomouci v dubnu 2026; 33 potištěných stran + obal [celkem 40 str.], 46 barevných fotografií, 11 černo-bílých fotografií, 3 schémata a 2 loga, ve hřbetu jsou sešity kovovými sponkami (skobkami), 210 × 297 mm.
