Trois Inventeurs Méconnus (Tři neznámí vynálezci)
Obsah a zaměření knihy
Francouzská publikace Trois Inventeurs Méconnus („Tři neznámí vynálezci“) od Jacquese Michela připomíná významné průkopníky potápěčské techniky 19. století – Benoîta Rouquayrola a bratry Augusta a Louise Denayrouzeovy z francouzského Espalionu.
Autor Jacques Michel se snaží napravit historickou nespravedlnost, protože tito vynálezci bývají v dějinách potápění často opomíjeni, přestože jejich práce představovala zásadní krok ve vývoji autonomního potápěčského vybavení.
Kniha popisuje vznik a vývoj jejich slavného přístroje Aérophore Rouquayrol–Denayrouze, který se stal jedním z prvních prakticky použitelných autonomních potápěčských systémů na světě.
Autor podrobně sleduje vznik regulátoru, spolupráci mezi inženýrem Benoîtem Rouquayrolem a námořním důstojníkem Augustem Denayrouzem, konstrukci dýchacího zařízení, jeho praktické nasazení při podvodních pracích a námořních operacích i historické souvislosti rozvoje potápění ve Francii v druhé polovině 19. století.
Publikace obsahuje řadu historických fotografií, technických nákresů a dobových dokumentů, patentové ilustrace a popisy jednotlivých konstrukčních verzí přístroje. Je rozdělena do tří částí, osmi kapitol, které jsou doplněny osmi přílohami.
Technický rozbor přístroje Aérophore Rouquayrol–Denayrouze
Rouquayrol a Denayrouze vytvořili jeden z prvních skutečně funkčních autonomních dýchacích přístrojů na světě. Jejich zařízení z roku 1864 využívalo:
- zásobník stlačeného vzduchu,
- membránový regulátor,
- gumový náustek pro dýchání,
- a výdechový ventil typu „kachní zobák“.
Nejdůležitější částí byl automatický regulátor vzduchu, který dodával vzduch pouze při nádechu potápěče. Tento princip byl na svou dobu revoluční a stal se později základem moderních potápěčských automatik typu Aqua-Lung.
Přístroj mohl pracovat:
- jako hadicový systém s přívodem vzduchu z hladiny,
- nebo v omezené míře autonomně s tlakovou zásobou vzduchu.
Konstrukce používala kovový tlakový zásobník upevněný na zádech potápěče a jednoduchý popruhový systém. Regulátor reagoval na změny tlaku při nádechu pomocí membrány a mechanického ventilu.
Ačkoliv autonomie přístroje byla ještě poměrně malá, šlo o zásadní krok ve vývoji moderního potápění. Konstrukce Rouquayrol–Denayrouze ovlivnila pozdější vývoj regulátorů a představuje důležitý mezník mezi klasickými skafandry s přívodem vzduchu z hladiny a moderním autonomním potápěním.
Význam pro historii potápění
Práce Rouquayrola a Denayrouzeových ovlivnila vývoj potápěčských regulátorů, přispěla k bezpečnějšímu podvodnímu dýchání a otevřela cestu budoucím vynálezcům, jako byli Jacques-Yves Cousteau, Émile Gagnan, Georges Commeinhes a Yves Le Prieur.
Tato kniha je pro historii potápění mimořádně cenná, protože připomíná osobnosti, které bývají ve stínu Cousteaua, Gagnana nebo Le Prieura, přestože právě jejich práce položila technické základy moderního autonomního potápění.
Přístroj se stal natolik známým, že jej Jules Verne použil ve svém románu Dvacet tisíc mil pod mořem, kde jej používá posádka kapitána Nema na palubě Nautilu.
Bibliografie:
Michel, Jacques (1980) Trois Inventeurs Méconnus („Tři neznámí vynálezci“). Vydavatelství Musée Joseph Vaylet v Espalionu; 1. vydání; vytištěno v tiskárně Bernarda Neyrollese Imprimerie Lescaret v Paříži dne 20. Května 1980; 220 str. + 24 stran příloh [celkem 248 str. (248 str.)], 44 barevných fotografií, 26 černo-bílých fotografií, 5 barevných kreseb, 54 černo-bílých kreseb, 1 schéma a 1 černo-bíla malba, vázáno, 170 × 240 mm, hmotnost 0,740 kg
